Iz 35

Iz 35,1-6.10; Jk 5,7-10; Mt 11,2-11.

Kdybychom dnešní čtení měli seřadit chronologicky, pak by nejprve měla zaznít slova Jakubova, pak evangelium a nakonec Izajáš. Jakub vyzývá k trpělivosti při čekání na příchod Pána, Jak Křtitel přicházejícího Pána zjevuje a Izajáš nám odhaluje budoucnost, která příchodem Pána nastane. My ale známe dva příchody Pána: ten, na který budeme vzpomínat o Vánocích a ten, který stále teprve očekáváme. Pak to, jak jsme si naše bohoslužebná čtení seřadili, se týká prvního příchodu Pána, na nějž vzpomínáme o Vánocích jako na jeho narození. Vzhledem ke druhému příchodu Pána bude proto pořadí našeho čtení jiné: Pán je již na scéně, Jan jej ohlásil a Ježíš se k Janovi přiznává. Tedy první by bylo evangelium, pak Jakub a nakonec Izajáš.

V evangelium slyšíme, jak Jan ve vězení znejistěl ohledně toho, zda je Ježíš skutečně Mesiáš. Ježíš Janovi vzkazuje, aby vnímal, co se kolem Ježíše děje. V tomto výčtu zázraků zaslechneme to, co jsme slyšeli u Izajáše: „oči slepých a uši hluchých se otevřou, kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (Iz 35,5-6). To je ovšem znamení nového věku, jehož symptomy jsou kolem Ježíše přítomny. A pak se Ježíš zostra pustí do posluchačů, kteří tam byli. Vytýká jim, že jsou jenom diváky a vyčte jim to, že jim pouhé koukání se stačí k životu. Už tehdy kritizuje kulturu čumění. Jan byl jiný. Tomu nestačilo jen přihlížet ze závětří. On se v celém dění týkajícím se Ježíše angažoval. On Ježíšovi věřil a měl odvahu se k Ježíšovi veřejně přiznat. A Ježíš to oceňuje.

Advent je doba přípravy na Pánův příchod. Každý rok si v této době uvědomujeme, jak je Pánův příchod pro náš svět důležitý. Připomínáme si jeho příchod na tento svět v Betlémě. Jakub nás ale upozorňuje, že to nestačí. Když Jakub mluví o příchodu Pána, myslí tím na návrat vzkříšeného Ježíše. A vyzývá nás, abychom s ním počítali, abychom jej očekávali a abychom při tom byli trpěliví. Už je to blízko, vzkazuje nám Jakub – už „soudce stojí přede dveřmi“. Jediné, čeho je podle Jakuba třeba, je trpělivost. „Trpělivě čekejte a nestěžujte si jeden na druhého“. To je Jakubův vzkaz, který bychom měli podržet ve své mysli.

A nakonec ještě Izajáš. Ten poodhrnuje závěs před budoucností a dává nám nahlédnout za oponu: jaké to bude, až Pán přijde a nastolí nový věk. Všechno bude jinak. Změní se svět a zkrásní. Nemocní budou uzdraveni, poušť ožije, vykoupení se vrátí k Hospodinovi, všichni budou mít radost. A do této euforie z budoucnosti zazní zvláštní slova, která nás rychle vrátí do současnosti. Nám, kteří zatím stále ještě čekáme, říká Izajáš: „dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh ... vás přijde spasit“ (Iz 35,3-4). Tato výzva propojuje Izajášův text s Jakubovým, ale i s evangelijním. Ve všech textech tak shodně slyšíme, že nestačí jenom tak koukat a že je třeba v době, než Pán přijde něco dělat: pomáhejme si tedy, posilujme slabé, povzbuzujme ochablé a nestěžujme si. Nepřeslechněte to, prosím. Vždyť těch, kterým klesají kolena, jejichž srdce je nerozhodné a ruce již mají ochablé je kolem nás dost a stále více.

Amen
ThDr. Jiří Beneš