Meditační promluva na List Titovi 2, 11-14 (24.12.2024)
Milé sestry a bratři v Kristu, milí přátelé, v úryvku z listu Titovi čteme: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.“ Tento verš je základem našeho křesťanského života.
Nezískali jsme Boží lásku svou dokonalostí ani skutky, ale tím, že Bůh nás prostě miluje. Láskou trpělivou a laskavou, láskou, která nezávidí, láskou, co se nevychloubá, ani nepovyšuje; Láskou, co není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; Miluje nás láskou, která všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láskou, která nikdy neskončí.
Milost je dar – nepodmíněný, nezasloužený, ale zároveň nás zavazující. Apoštol Pavel nás, prostřednictvím listu Titovi, vyzývá, abychom touto milostí nežili jen jako přihlížející, ale jako účastníci proměny světa. Tedy: zřeknout se „bezbožnosti a světských žádostí“ a žít „spravedlivě, zbožně a rozumně.“ Ale co to v praxi znamená?
Nejde o to, abychom se stáhli ze světa a uzavřeli do vlastních jistot. Naopak – jde o to, abychom světu dávali příklad naděje. Žít spravedlivě znamená vidět nespravedlnost a jednat. Žít zbožně znamená v každém člověku vidět Boží obraz. A žít rozumně znamená nevyhýbat se zodpovědnosti, ale přemýšlet, co mohu udělat právě já.
A pak přichází nejdůležitější část – čekáme na „slavné zjevení našeho velkého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ Toto čekání však nemá být pasivní. Čekáme tím, že jednáme. Kristus nás vykoupil, abychom byli „horliví v dobrých skutcích.“ Je to výzva, abychom byli světlem a solí tohoto světa, každý podle svých darů a možností.
A tak se, nejen dnes, ptejme:
Jak žiji Boží milost? Jsem pasivní příjemce, nebo aktivní tvůrce spravedlnosti, lásky a naděje? Nebojujme o dokonalost – tu nám daruje Bůh. Bojujme o věrnost a odvahu k životu, který proměňuje svět. Amen.
Kateřina Hamr, kazatelka CČSH
Přihlásit RSS Feed
