- Podrobnosti
- Tomáš Novák
- Kázání
Meditace Tomáše Nováka z půlnoční bohoslužby v kostele sv. Václava na Zderaze 24.12.2024 (Izajáš 9, 1.5-6 (2.6-7).
„Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo…; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“
Světlo na konci tunelu, světlo naděje, jiskřička… co jiskřička… velké světlo, spíše oslňující výbuch světla, světla, které není zlé, světla, které proniká tmu, vyhání temnost a moci temnoty, zahání chmury a naše hrůzy.
Je to světlo, které zahání i ty nejhlubší strachy, které můžeme mít, a o kterých neradi mluvíme.
Všichni se něčeho bojíme, máme to rozdělené, někdo má klaustrofobii jiný se bojí na širém náměstí, jiný se bojí výšky…, ale také máme všichni společný strach z naší konečnosti, strach ze smrti, strach z nicoty.
Světlo zahání strach, jako když rozsvítíme na půdě, kde jsme slyšeli strašidelný šramot… a světlo většinou odhalí něco nevinného, jako zatoulanou kočku.
Ovšem světlo nedává jen klid … světlo je i strašidelné, nahání hrůzu těm, kdo pod rouškou temnoty dělají něco špatného. Světlo je odhaluje. Tak je světlo také tím, co odhaluje pravdu a nespravedlnost, a tak je atributem soudu. Světlo je symbolem pravdy.
Světlo je i symbolem dobré orientace, a tak i životní orientace, je opakem chaosu tmy, kdy nevíme kam jít, kam plout, kdy už ani nevíme, odkud jsme přišli a kam směřujeme. Dobré nebo aspoň slabé světlo je třeba, abychom šli smysluplným směrem. Odtud je také symbol majáku jako věže, která nás orientuje.
Nejzákladnějším symbolem Boha je Slunce, které vychází a zachází, světlo, které je životadárné, protože, kam nejde světlo, tam podle tradičních představ není život. Bůh je symbolizován zlatým koutoučem… a proto tento kotouč také vidíme na starých sochách, coby svatozář, je to znamení božskosti, které se nejprve malovalo jen u Krista samého.
Světlo, které zazáří, nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, může být Boží světlo, Slunce, které protrhne mraky.
Ale může to být také ono Světlo ze Světla, o kterém mluví naše vyznání víry.
Světlo ze světla – tak mluvíme o Kristu, světlo, které vyšlo z Božského světla, aby bylo zde, mezi námi, tedy obrazně řečeno, zde pod mraky, kam světlo Slunce proniká jen slabě.
Kristus je tím světlem, a tak není divu, že jeho předzvěstí je hvězda, nová hvězda na obloze. Hvězda, o které někdy hovoříme jako o kometě.
Připomínáme si ji hvězdou, kterou o vánocích věšíme, aby svítila v oknech našich domů nebo nad postavenými Betlémskými jesličkami nebo někdy na špici vánočního stromečku.
Toto světlo je zvěstí záchrany lidstva – v náboženské řeči říkáme starobylým slovem ‚spásy lidstva‘. Spásy, po které všichni toužíme, spásy od zla, od hříchu, od smrti.
Toto světlo je také hřejivým světlem, protože zlo má v sobě cosi studeného a dobro cosi teplého. Tak jako smrt je studená a život teplý.
Právě v zimě potřebujeme vidět teplé plápolavé světlo svíček.
A vánoce slavíme právě v době kdy je zima… ale den se již bude nenápadně prodlužovat, a tento efekt v sobě skrývá naději, ano ještě bude zima, asi i velká zima, ale Slunce a jeho teplo už se navrací, byť to necítíme a budeme ještě muset drkotat zubama.
V Bohu jako tvůrci života vidíme teplou mateřskou a otcovskou náruč, nikoli studenou, odtažitou, nezaujatou. Je otevřená, tak jako byla otevřená v příběhu o otci a marnotratném synu.
Ať Světlo vám svítí na cestu, ať Světlo vám otvírá oči pro pravdu, ať Světlo ze kterého život vzešel, vás zahřívá i tam, kde smutno a chladno. Ať neztrácíte naději, žádná noc není úplně temná.
- Podrobnosti
- Tomáš Novák
- Kázání
Meditační promluva na List Titovi 2, 11-14 (24.12.2024)
Milé sestry a bratři v Kristu, milí přátelé, v úryvku z listu Titovi čteme: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.“ Tento verš je základem našeho křesťanského života.
Nezískali jsme Boží lásku svou dokonalostí ani skutky, ale tím, že Bůh nás prostě miluje. Láskou trpělivou a laskavou, láskou, která nezávidí, láskou, co se nevychloubá, ani nepovyšuje; Láskou, co není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; Miluje nás láskou, která všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láskou, která nikdy neskončí.
Milost je dar – nepodmíněný, nezasloužený, ale zároveň nás zavazující. Apoštol Pavel nás, prostřednictvím listu Titovi, vyzývá, abychom touto milostí nežili jen jako přihlížející, ale jako účastníci proměny světa. Tedy: zřeknout se „bezbožnosti a světských žádostí“ a žít „spravedlivě, zbožně a rozumně.“ Ale co to v praxi znamená?
Nejde o to, abychom se stáhli ze světa a uzavřeli do vlastních jistot. Naopak – jde o to, abychom světu dávali příklad naděje. Žít spravedlivě znamená vidět nespravedlnost a jednat. Žít zbožně znamená v každém člověku vidět Boží obraz. A žít rozumně znamená nevyhýbat se zodpovědnosti, ale přemýšlet, co mohu udělat právě já.
A pak přichází nejdůležitější část – čekáme na „slavné zjevení našeho velkého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ Toto čekání však nemá být pasivní. Čekáme tím, že jednáme. Kristus nás vykoupil, abychom byli „horliví v dobrých skutcích.“ Je to výzva, abychom byli světlem a solí tohoto světa, každý podle svých darů a možností.
A tak se, nejen dnes, ptejme:
Jak žiji Boží milost? Jsem pasivní příjemce, nebo aktivní tvůrce spravedlnosti, lásky a naděje? Nebojujme o dokonalost – tu nám daruje Bůh. Bojujme o věrnost a odvahu k životu, který proměňuje svět. Amen.
Kateřina Hamr, kazatelka CČSH
- Podrobnosti
- Kateřina Hamr
- Kázání
Milé sestry a milí bratři v Kristu,
dnes se zamyslíme nad jedním z klíčových momentů evangelia podle Jana, kdy Ježíš stojí před Pilátem a odhaluje tajemství svého království. Text, který máme před sebou, nám klade zásadní otázku: Jaké je to království, které Ježíš přináší, a jak se k němu my, jeho následovníci, máme postavit?
Pilát, jako představitel římské moci, se Ježíše ptá: “Ty jsi král židů?” Je to otázka, která odráží jeho nepochopení. Pilát vnímá království jen v politických kategoriích. Jeho pohled je omezen mocí, armádami a hranicemi. Ježíšova odpověď však otevírá zcela jinou dimenzi. Říká: “Mé království není z tohoto světa.”
Co to znamená? Znamená to, že Ježíš nepřišel založit pozemské impérium nebo svrhnout římskou nadvládu. Jeho království není založeno na meči, násilí ani manipulaci. Není to království, které se prosazuje silou. Ježíšovo království je duchovní a jeho základním principem je pravda.
Ježíš pokračuje: “Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.” Tato slova nás vedou k úvaze o tom, co znamená být “z pravdy”. Pravda, o které mluví Ježíš, není jen faktická správnost nebo shoda s realitou. Pravda je Boží vůle, Boží spravedlnost a láska.
Království pravdy a lásky
Ježíš nám ukazuje, že pravé království Boží je tam, kde vládne láska, pokoj a spravedlnost. Toto království začíná v srdci každého z nás. Když jsme ochotni žít podle pravdy – tedy podle Božího zákona lásky –, stáváme se součástí tohoto království. Je to království, které překonává hranice, kultury i časy.
Ježíšův příklad nám připomíná, že jako křesťané nemáme hledat moc ani ovládání druhých. Naše síla není v ovládání světa, ale ve svědectví, které dáváme svým životem. Máme žít tak, aby lidé skrze nás poznávali hodnoty Ježíšova království: pokoru, odpuštění a obětavou lásku.
Výzva pro nás
Milé sestry a bratři, co si z tohoto textu můžeme odnést pro svůj vlastní život? Především to, že máme přestat hledat Boží království ve vnějších věcech. Není to o budovách, institucích nebo politických systémech. Boží království začíná tam, kde lidé přijímají pravdu Kristova učení a žijí ji ve svém každodenním životě.
Pilátova otázka, “Ty jsi král?”, je otázkou, kterou si musíme klást i my. Je Ježíš skutečně králem našich životů? Dáváme mu první místo ve svých rozhodnutích, hodnotách a prioritách? Pokud ano, pak jsme občany jeho království – království, které nemá konce.
A tak vás dnes vybízím: Nechme se vést pravdou, kterou Ježíš přináší. Hledejme jeho království ne v pozemských věcech, ale v našich vztazích, ve spravedlnosti, kterou prosazujeme, a v lásce, kterou šíříme. Jeho království není z tohoto světa – ale skrze nás může být v tomto světě viditelné.
Milé sestry a milí bratři v Kristu, možná někdy vyvstane otázka, proč má být Ježíš naším Králem. Tato otázka je klíčová pro pochopení našeho vztahu k Bohu i k sobě navzájem. Co vlastně znamená, že Ježíš je Král? A proč bychom si ho měli zvolit za svého Pána, když nám nabízí svobodu, nikoli nátlak?
Dovolte mi nabídnout několik důvodů, proč je Ježíš tím jediným, kdo si zaslouží být naším Králem, a proč je jeho vláda tou, která přináší pravý život, pokoj a naději.
1. Ježíš je Král lásky
Ježíšova královská vláda je založena na lásce, ne na moci a nátlaku. V lidských dějinách jsme viděli mnoho vládců, kteří si podrobovali své poddané strachem, vojenskou silou nebo manipulací. Ježíšova vláda je zcela jiná. On nevládne shora, ale zdola – skrze službu. Řekl svým učedníkům: “Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé” (Mk 10,45).
Ježíš je Král, který nás miloval natolik, že za nás položil svůj život. Svou obětí na kříži ukázal, že jeho moc je mocí lásky, která proměňuje srdce. Nikdo jiný, než Král lásky nás nemůže vést k plnosti života.
2. Ježíš je Král pravdy
Jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, Ježíš sám říká Pilátovi: “Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas” (Jan 18,37).
V Ježíši nacházíme pravdu o Bohu i o sobě samých. On nám ukazuje, že Bůh není vzdálený soudce, ale milující Otec, který touží po našem dobru. Pravda, kterou Ježíš přináší, nás osvobozuje od lží tohoto světa – od klamných představ o tom, že naše hodnota spočívá v majetku, úspěchu nebo moci. On nám připomíná, že jsme Boží děti, stvořené k obrazu lásky. Pokud se Ježíš stane naším Králem, budeme stát na straně pravdy. A pravda přináší světlo tam, kde vládne temnota.
3. Ježíš je Král pokoje
Na rozdíl od králů tohoto světa, kteří často rozsévají války a rozdělení, je Ježíš Králem pokoje. Už prorok Izajáš o něm říká: “Jeho jméno bude […] Kníže pokoje” (Iz 9,5). Ježíš nám nabízí pokoj, který převyšuje všechny lidské starosti a úzkosti. Je to pokoj, který pramení z jistoty, že jsme v Božích rukou, a z vědomí, že láska a dobro mají poslední slovo. Pokud Ježíš kraluje v našem srdci, můžeme prožívat pokoj i uprostřed bouří života.
4. Ježíš je Král naděje
Když se podíváme na svět kolem sebe, můžeme cítit zklamání, nejistotu nebo strach z budoucnosti. Lidská království a vlády často selhávají, protože jsou založena na chybujících lidech. Ježíšovo království je však neotřesitelné. On je Král, který přemohl smrt a svým vzkříšením nám dal naději na věčný život. Jeho království není jen vizí budoucnosti, ale realitou, kterou můžeme zakoušet už dnes. Když přijmeme Ježíše jako svého Krále, staneme se součástí Božího díla obnovy světa. V Ježíši máme jistotu, že žádná temnota není tak silná, aby ji nepřemohlo Boží světlo.
5. Ježíš nás volá ke svobodě
Možná si někdo řekne: “Proč bych měl mít Krále? Nechci být poddaným.” Ale Ježíšovo kralování není o zotročení, nýbrž o svobodě. On nás volá, abychom se zřekli otroctví hříchu, strachu a sebelásky, a vstoupili do svobody Božích dětí.
Ježíš nás nevládne z trůnu, ale z kříže. Nechce od nás slepou poslušnost, ale svobodné rozhodnutí. Nabízí nám podíl na svém království, ale nechává na nás, zda jeho pozvání přijmeme.
Závěr: Přijměme Ježíše jako svého Krále
Milé sestry a milí bratři, Ježíš je Král, kterého svět potřebuje. Je Králem lásky, pravdy, pokoje, naděje a svobody. Pokud ho přijmeme za svého Krále, můžeme i my přinášet hodnoty jeho království do světa – do našich rodin, komunit a vztahů.
A proto vás dnes zvu k zamyšlení: Kdo je Králem vašeho života? Je to Ježíš, nebo něco jiného? Pokud dáme Ježíši první místo ve svém srdci, najdeme v něm vše, co hledáme – smysl, pokoj a naději. Nechme Ježíše kralovat v našem srdci a skrze nás proměňovat svět. Amen.
Kateřina Hamr, kazatelka CČSH
24.11.2024
- Podrobnosti
- Tomáš Novák
- Kázání
Týden modliteb za jednotu křesťanů - Lukáš 10,25-37
Bratři a sestry,
církve z Burkiny Faso vybraly tento velmi užívaný text, neboť svobody konat milosrdenství bez hranic je všude stále málo, zatímco zkostnatělost a nepřátelství stále překáží životu.
- Podrobnosti
- Mgr. Emanuela Blažková
- Kázání
Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Žalm 25, 4)
Modlitba před čtením ze sv. Písem:
Bože všemohoucí, vzbuď svou sílu a přijď mezi nás! Milostivě nás ochraňuj před hříchem a zachovej si nás pro den svého příchodu. Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Izajáš 64, 1-9, 1. Korintským 1, 3-9, Marek 13,24-37
Písně: 203, 205
Sestry a bratři, všichni se bojíme cizího, neznámého, nevyzkoušeného. Platí to i o vztahu k Bohu. Toužíme, podobně jako žalmista, poznávat Boha z toho, že nás bude vodit po svých cestách. Doufáme, že pak jeho cestám porozumíme. Izaiáš ve verších 3 a 4 říká: "Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. Zasazuješ se o toho, kdo s radostí koná spravedlnost, o ty, kdo na tebe pamatují na svých cestách. Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili, na tvých cestách odvěkých však budeme zachráněni.“
- Podrobnosti
- ThDr. Marek Feigl
- Kázání
Kostel sv. Václava na Zderaze 26. listopadu 2023 – Základ kázání: Zj 21 (Další liturgická čtení: Ez 47,1-14 a J 6,14-15)
• A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
• A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
Přihlásit RSS Feed
