Sestry a bratři,
dnes stojíme na prahu léta. Je to naše poslední společná bohoslužba před prázdninami. Za týden už budou naše cesty jiné...
Někdo bude u moře, někdo na horách, někdo na chalupě, někdo doma. Někteří se těší na setkání s rodinou, jiní možná vstupují do léta s obavou, protože vědí, že je čeká nemoc, samota nebo nejistota. Ale jedno máme společné.
Všichni se vydáváme na cestu. A každá cesta člověka nějak promění.
Dnešní první čtení vypráví o dvou prorocích. Jeden říká lidem to, co chtějí slyšet. Druhý to, co potřebují slyšet.
Na Jeremjášovi mě pokaždé dojme jedna drobná věta. Když slyší optimistické proroctví svého protivníka, neodpoví posměchem ani hněvem. Řekne: „Amen. Kéž tak učiní Hospodin.“
Jako by říkal: „Kéž bys ty měl pravdu. Kéž bych se já mýlil.“
To není řeč člověka, který chce vyhrát spor, ale řeč člověka, kterému záleží na lidech více než na vlastním vítězství.
Jak moc by dnešnímu světu prospělo, kdybychom se přestali přít proto, abychom měli pravdu, a začali hledat pravdu proto, aby se lidem žilo lépe.
Jenže Jeremjáš ví, že falešná naděje je krutější než bolestná pravda. Pravda sice někdy bolí, ale na druhé straně může i uzdravit.
A apoštol Pavel dnes připomíná, že náš život netvoří velká rozhodnutí jednou za mnoho let.
Náš život vzniká z maličkostí, které opakujeme každý den: způsob, jakým mluvíme, jak jednáme s lidmi, nakolik zvládneme odpouštět, jak se rozhodujeme, když nás nikdo nevidí. Právě v takových situacích se rodí naše lidství.
A pak přichází evangelium.
Možná bychom čekali, že Ježíš řekne něco velkého. Něco, co změní dějiny a On místo toho mluví o číši studené vody.
Jako by nám připomínal, že Boží království nezačíná velkými činy, ale obyčejnou lidskou pozorností.
Vzpomínám si na příběh jedné starší paní. Po smrti svého manžela přestala téměř vycházet z bytu. Ne proto, že by nemohla. Ale proto, že už neviděla důvod. Dny se slévaly jeden do druhého a měla pocit, že kdyby jednou ráno nevstala, svět půjde dál úplně stejně.
Ve stejném domě bydlela mladá maminka se dvěma dětmi.
Každé pondělí, když šla z nákupu, zazvonila u sousedky.
„Nepotřebujete něco přinést? Mám deset minut na kávu.“
Nic víc. Deset minut. Po několika letech ta stará paní řekla větu, na kterou se nedá zapomenout: „Nevíte, kolikrát jsem vydržela jen proto, že jsem věděla, že v pondělí někdo zazvoní.“
Ta mladá žena nikdy nezachránila svět. Ale zachránila naději té paní.
A možná právě takovou číši studené vody měl Ježíš na mysli.
Ne velké hrdinství. Ale věrnou laskavost. Telefonát, který odkládáme. Návštěvu, na kterou není čas. Odpuštění, které ovládá naše pýcha. Trpělivost s člověkem, který je složitý. Slovo povzbuzení tam, kde všichni jen kritizují.
Možná právě tak vypadá víra, když se převlékne do pracovního dne.
Sestry a bratři, za několik dní se rozjedeme do různých míst.
Přeji vám krásné léto.
Ale ještě víc vám přeji něco jiného.
Přeji vám, aby se z dovolené nestal útěk od života, ale návrat k tomu podstatnému.
Abyste si našli čas nejen na odpočinek, ale také na rozhovory, které jste dlouho odkládali.
Na smíření. Na děti. Na rodiče. Na přátele. Na ticho. Na Boha.
Protože někdy až ve chvíli, kdy se zastavíme, zjistíme, jak hlasitě k nám Bůh mluvil po celý rok a my jsme ho v tom spěchu neslyšeli.
A ještě něco.
Nikdo z nás neví, co nás během léta potká. Nevíme, koho poznáme. Komu budeme oporou. Kdo bude oporou nám.
Nevíme, komu budeme moci podat onu symbolickou číši studené vody.
A nevíme ani, z čích rukou ji jednou budeme potřebovat přijmout my sami.
Proto bych vám dnes na cestu nechtěla dát radu.
Chci vám dát požehnání:
Ať vás Bůh provází na všech vašich cestách.
Ať chrání vaše rodiny, vaše domovy i vaše návraty.
Ať vám dá oči, které budou umět obdivovat krásu stvoření a srdce, které nepřehlédne člověka v nouzi.
A ruce, které se nebudou bát podat obyčejnou číši studené vody.
Protože právě v takových chvílích bývá Kristus blíž, než si myslíme.
A až se po prázdninách znovu sejdeme, kéž si nepřivezeme jen fotografie a suvenýry. Ale především pokoj v srdci, více vděčnosti, více pokory a zkušenost, že Bůh šel s námi, i když jsme si toho někdy všimli až zpětně.
Ať vás na všech vašich cestách provází Hospodin, který jde před vámi, stojí při vás a nikdy vás neopouští.
Pokoj vám. Amen.
Kateřina Hamr, kazatelka CČSH
Jeremiáš 28, 5-9; Římanům 6, 12-23; Matouš 10, 40-42
Přihlásit RSS Feed
